Přidat odpověď

Důsledky

Státní bankrot postihuje věřitele státu, jeho hospodářství i občany.
Věřitelé se obvykle musí spokojit se ztrátou všech nebo části půjčených peněz. Například po Argentinské krizi v letech 1999-2002 přišli věřitelé až o 75 % půjčených prostředků. Při bankrotu v Ekvádoru v lednu 2009 byly závazky vydraženy za 31 % nominální hodnoty.
Stát ztrácí bankrotem důvěru a není pak schopen – alespoň dočasně – získat normální úvěr (například prodat své dluhopisy). Musí se obrátit na Světovou banku, Mezinárodní měnový fond (MMF) a podobně, kteří mu ovšem úvěr poskytnou jen za velmi nepříjemných podmínek rozpočtové kázně (například snížení platů a důchodů, případně jiných výdajů). Proto se současné státy často snaží vyjednávat s MMF ještě před vlastním bankrotem, aby si vyjednaly lepší podmínky (v posledních letech například Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Řecko).
Občané ztrácejí devalvací nebo reformou měny značnou část svých úspor a v důsledku státního bankrotu dochází obvykle i k bankovním, ekonomickým a měnovým krizím, k růstu nezaměstnanosti a podobně.