Přidat odpověď

Vzhledem k tomu, že se mě toto téma silně osobně dotýkalo, mám jasno. Na ulici 14 let po rozvodu skončil můj manžel. Po rozvodu platil alimenty pravidelně, nechala jsem ho bydlet v našem společném bytě, nic jsem za to neměla. Postupně alimenty začaly chodit nepravidelně, byl vážněji nemocný, ztratil práci a já jsem zjistila, že hraje na automatech. Bydlel s nějakou paní, půjčoval si od ní peníze a hrál a hrál.Po nějaké době ho vyhodila a v roce 2006 přišel s tím, že chce byt prodat a odstěhovat se někam z města pryč. Přemlouvala jsem ho, ať to nedělá, že takhle má aspoň střechu nad hlavou, trval na svém. Byt jsme prodali, peníze rozdělili, on mi doplatit alimenty za minulé roky, kdy už tak pravidelný s nimi nebyl. Nabalili se na něho všelijací "kamoši" a za pár měsíců neměl ani korunu. Párkrát byl za mnou pro pár korun, něco jsem mu dala, pak jsem ho jednou drsně vyhodila a asi 2,5 roku jsem o něm nevěděla.

Potkala jsem ho úplně náhodou kousek od mé práce, bydlel v šatně na hřištim kde ho nechal přespávat správce a on mu tam po odpolednách pomáhal. Byla jsem zděšená jak strašně za těch pár let sešel. Blížila se zima, hřiště se zavíralo a on by zase zůstal na ulici, jak 2 roky předtím. Ty příběhy, co mi vyprávěl, jak to na ulici chodí apod. byly hrozné. Tak jsem mu našla ubytovnu a protože měl jen hmotnou nouzi 2050(v roce 2009)platila jsem jeho pobyt sama (5000 za měsíc). ty 2000 mu na jídlo, cigarety a pod. nestačily, tak žebral. U obchoďáků na zastávkách a byla jsem překvapená, kolik peněz si za den "vydělal". Když byl na ulici, do žádné práce nechodil, protože říkal, že se na ulici pořádně nevyspal a nemohl tím pádem plnohodnotně pracovat. Zajímavé bylo, že když byl na té ubytovně, tak se do hledání práce taky nijak nehrnul, prý až na jaře a stále měl nějaké výmluvy. Po 4 měsících jsem toho začínala mít dost, přece jen dávat dalších 5000 měsíčně dlouhodobě pryč, není žádná sranda. A najednou přišel synovi telegram, že zemřel. Nechápala jsem, když jsem s ním před 4 dny mluvila. Bohužel uklouzl venku na zmrazkách a narazil hlavou do zdi. Došlo ke krvácení do mozku,což na první pohled nebylo vidět, na ulici mu nikdo nepomohl, lidi ho obcházeli až někdo zavolal policii. Ti si mysleli, že je opilý a odvezli ho na záchytku, kde se to doktorovi nezdálo, tak ho odeslal do nemocnice. A tak ho pěkně vozili po Brně sem a tam, až mu udělali CT zjistili masivní otok a krvácení do mozku, převezli ho zase do další nemocnice, kde ho operovali, ale bylo pozdě. Druhý den zemřel.

Od té doby když mě nějaký bezdomovec zastaví, dám peníze i stravenku, nabídnu jídlo. Vím, že cizí lidí pomáhali mému manželovi, tak já to takhle "oplácím" jiným a je mi úplně jedno, že si za prachy koupí cigarety nebo pití. Jsou to jejich priority, často je to jejich jediná radost. A také je mi jedno, co si o mě myslí jiní. Když jsem viděla, jak se ze spořádaného tesaře stala taková troska, ikdyž jeho vinou, jsou to složité osudy, které myslím, nikdo nemá právo odsuzovat.