Přidat odpověď

Byla bych taky pro postupné informování, vždy, když se dítě zeptá, tak popravdě přiměřeně věku odpovědět. Docela dost toho je třeba v prvouce ve 3. tř na ZŠ, když jsem byla poprvé těhotná, měla jsem zrovna třeťáky a některé děti se těšili celé měsíce, až se dostanem k tomuto tématu v učebnici Moje rostoucí bříško děti hodně zajímalo a ptaly se na všechno možné, dokonce i na věci, o kterých já uvažovala až jako dost velká.
Je hodně důležité o tomhle všem mluvit v klidu, slušně a brát to jako normální součást života. Např. s mým mužem tohle nikdo nikdy neprobral, samozřejmě měl informace od kamarádů, ze školy a z literatury, ale některé věci jsou pro něj doposud tabu, nebere je normálně, neumí se o nich bavit a to už máme děti! Je mi jej v tomhle líto. Ano, byly doby, kdy jsem se taky styděla a nemluvila bych o ledasčem s taťkou, ale s mamkou jsem mohla o všem a byla jsem za to ráda, teď nemám potíže předat to svým dětem (a když učím, tak třeba i těm vašim).