Přidat odpověď

Prodavačka, číšnice nebo kadeřnice musí být člověk tzv. do kšeftu, k lidem. Úslužný, přitom umět nezávazně popovídat, aby měl zákazník pocit, že k němu máš osobní vztah a rád do kšeftu chodil. To každý neumí a v době, kdy prodavačka byla regulérní zaměstnání, ne kšeft z nouze, na prodavačku chodily právě takové ženské, co přesně tohle uměly. To, co zase neumí intelektuálka z kanceláře, která sice vykonává intelektuálně náročnější činnost, ale má jinou povahu a tzv. k lidem prostě není.

Každé zaměstnání má svoje a měli by ho vykonávat lidi, kteří mají přesně na něj povahu. To, že už jsou některá zaměstnání dnes považována za podřadná, vysmívána a špatně placena, je druhá věc. Proto to taky nikdo nechce dělat, protože každý má dneska pocit, že když bude tzv. študovaný, byť třeba s Bc. titulem z pofidérní univerzální lehké školy, bude tzv. víc, než ta prodavačka.
Stav není normální, ale je to celkovou společností.