Přidat odpověď

Nemám problém.

Ptám se,

jak by jste jako zaměstnanec s takovou pracovní dobou postupovaly - co byste volily - zda se co nejvíce vyhnout pevné pracovní době a tedy brát ze svého volného času, nebo naopak jít k lékaři během pracovní doby a necht zaměstnavatele, ať platí náhradu (přeci nebudete o ten čas u lékaře krátit sebe a rodinu). Samozřejmě se jedná o situace, kdy si pacient může dobu o(v)šetření zvolit. Je jasné, že když mě rozbolí zub a zubajda má volno dnes ve dvě, tak jdu hned a na nic nehledím, stejně tak specialista ordinující 9 - 12.

Zajímá mě obecný přístup k této volbě (respektive přístup žen zde na Rodině), protože kolegyně razí přístup "lékaře jsem si nevymyslela, tak ať mi to zaměstnavatel uhradí celé, že mi to počítá až od 9 je nefér", a mně naopak připadá, že je nefér chodit v pracovní době, pokud to aspoň trochu jde mimo.