Přidat odpověď

Čtu tady o samých pořádných maminkách. U nás to bylo trošku jinak - maminka na tom nebyla psychicky a vůbec zdravotně dobře a prostě nestíhala, pamatuju si, že u nás býval slušně řečeno nepořádek. A mně to deptalo a styděla jsem se, jak jsem trošku vyrostla, zvykla jsem si uklízet. Ale asi v sobě nemám tu správnou normu pořádek - bordel, jsem pořád nejistá, jestli už je pořádku dost, na druhou stranu, nechci ztrávit půl života uklízením a buzerováním rodiny.

Stačí, že jsem tu kdysi vyvolala pobouření, když jsem přiznala, že se u nás smí jíst jen v kuchyni. Akorát želatinové bonbony bez cukříku mají děti povoleny v obýváku.