Přidat odpověď

"Hele, nemluvíte tu o jednotlivcích, ale o národech a přistěhovalcích obecně."

Jenomže když se příslušnost k národu začne příliš zdůrazňovat, přestává jít o jednotlivce. Jednotlivci jsou pak posuzováni podle národnosti a to vede k nepěkným koncům. Tím příkladem jsem chtěl něco takového ilustrovat.

"Ale nesouhlasím s tím, že Vietnamci jsou "naši", tj. Jako my - to opravdu nejsou, nejsou to ani středoevropané a myslím, že ani oni to tak nemají..."

Ano, nejsou jako my, nejsou to střeoevropané a taky předpokládám, že oni to tak nemají. Víckrát tu od jiných zaznělo, že to "naši" vztahují na přijetí do společenství v občanském smyslu. Já kromě toho, pokud jsem psal "naši", jsem narážel na takový přístup k lidem, kdy se v prvé řadě hodnotí původ, příslušnost ke skupině, zatímco osobní vlastnosti jednotlivce jsou vedlejší. Myslím, že takový přístup v sobě skrývá víc problémů než užitku. Umožňuje totiž spoustě lidem skrývat svoje špatné vlastnosti za ochrannou clonou příslušnosti ke skupině.

"Určitě se nelze bránit migraci národů, bylo to tak vždycky, dneska je to velmi technicky jednoduché někam dojet, vyřídit si pobyt, přestěhovat se...ale mnoho času pak zabere to vmísení se mezi původní obyvatelstvo, soužití samo. A ten, kdo tu chce být, by se MĚL podřídit většině, tj, původnícm obyvatelům."

Ano, imigrace nesmí rozvracet identitu těch původních. Obecně vzato, žijeme v systému, kdy se průběžně podřizujeme většině, a netýká se to jen národnostních záležitostí. Ale ten systém zahrnuje také mechanismy, kterými většina vychází vstříc menšině. Opět, nejen v národnostních věcech.