Přidat odpověď

Pročítam diskuzi jak to vypadá jinde a jak to ostatní zvládají.
Včera jsem se vrátila z práce taky příšerně otrávená. Měla jsem po roce své první hodnocení u šéfa. Byla jsem hned na začátku upozorněna kolegy, že je to člověk který NIKDY chybí nedělá, všechno ví neljíp a i když může mít pravdu někdo jiný bude to podle něho. Před půl rokem odešel kolega a já začala dělat úplně něco jiného než na co jsem byla přijata,(práce, která se nedá naučit za pů roku) on mě v tom nechal vymáchat , poradí jen stroze, ale chyby umí hledat výborně, sedí přes stůl ústně NEKOMUNIKUJE a vypisuje emaily, typu" proč jste to udělala, jaký byla důvod pro, objasněte mi co se stalo..., vše zaznamenává. Je to chytrý člověk , ale neměl by být vedoucí protože jednat s lidmi neumí. Celý rok jsem doufala, že se to trochu změní. Jako šéf má pravo kritizovat, ale měl by umět i pochválit, my se snažíme, děláme přes čas když je potřeba, ale to je bez odezvy.Včera mne jen zkritizoval nic pozitivního neřekl. Dal mi novou smlouvu k podpisu platnou zase na rok s tím, že nebudu během dalšího roku zařazena do bonusového systému.Byla jsem v šoku, ale ne v takovém abych to tiše podepsala. Řekla jsem, že si to musím rozmyslet a šla jsem pryč.Dovedete si představit jak mi bylo. cestou domů jsem v autě řvala(křičela) a nadávala mu - pomohlo to. Jsem rozhodnutá mu smlouvu v úterý hodit na hlavu, sbalit se a jít. Obrečela jsem to ale takhle dál prostě NE. Je mi 40 let mám doma 3 děti které mi dají zabrat, a nechci chodit už práce i z práce nasraná. Tolik můj příběh . Tak mi držte palce, ještě si musím nachystat nějakou pěknou řeč.