Přidat odpověď

K tomu vzdělávání v rodném jazyce: znám vcelku dost mladých náctiletých Vietnamců, kteří umějí výborně česky a vietnamsky jen pár slov. Když se jich třeba zeptám, jestli by nechtěli umět mluvit jazykem svých prarodičů a rodičů, odpověď je většinou: Ne, proč? Jsou to normální mladí lidé, baví se po našem, říkají "hustýýý" a hodnotí, co je "cool" a co ne. A jsou velmi pracovití a snaživí - do určitého věku. Od nějakých 15ti, 16ti dál se chovají ve škole úplně stejně jako čeští studenti - tzn. školu mají často na háku a řeší až průšvihy v klasifikaci - na poslední chvíli :o)). Co tím chci říct - oni se nepřizpůsobují jen řečí, přizpůsobují se i postojem. Vzhledem k jejich počtu mají, podle mého názoru, jednoznačně právo být uznaní jako oficiální menšina, včetně té zmiňované podpory jejich kultury. Já bych se třeba o jejich kultuře a historii ráda dozvěděla víc přímo od nich.