S psychikou jsem si užila svoje, ale spíš opačným směrem - jako že jsem špatná matka pro syna, když jsme přebývali v jedné místnosti u prarodičů
, nenáviděla jsem se, že nemáme NIC, chodily k nám děti, které měly svůj pokojíček, apod. Nikdy mě nenapadlo se syna zbavit, i když, žádná pojišťovna mi nechce uzavřít životní pojištění, ač bych ho ráda měla. Zkrátka bojujeme. Ale nebýt mých prarodičů, lehko bych se ocitla v těch sr..kách., které tady lela nastínila. V řiti (i psychické) se člověk ocitne lehce...jako po másle.