Přidat odpověď

Jeden jediný vzrostlý strom zachytí ročně až 1 tunu polétavého prachu. Z něj nejnebezpečnější jsou částice o velikosti pod 2,5 mikrometru, které se dostávají až hluboko do plicních sklípků a nedají se již vydechnout. S nimi se tam usazují a dlouhodobě zdraví poškozují mikroskopické částečky těžkých kovů a dalších škodlivin. Důsledkem je například zvýšení počtu zánětlivých onemocnění plic, obecně zhoršení plicních funkcí, nepříznivý vliv na kardiovaskulární systém a řada dalších škod na zdraví. Vdechování těchto částic silně vzrůstá při zvýšené tělesné námaze, při sportu, tělesné výchově nebo i při běžném dětském hraní a běhání. U dětí navíc vše ještě zhoršuje zvýšená zranitelnost vyvíjejícího se organizmu. Mohli bychom mluvit také o tom, že takový vzrostlý strom dokáže za horkého dne, jakých bude se změnou klimatu stále přibývat, vypařit až 400 litrů vody a tím snížit teplotu okolního vzduchu až o 3°C. Vyprodukuje ročně 1 500 hektolitrů kyslíku a odstraní ze vzduchu příslušné množství kysličníku uhličitého. Naši předkové možná neměli tak rozsáhlé vědomosti o vztahu životního prostředí (v tomto případě zeleně) a zdraví, ale z mnohaletých zkušeností došli ke správnému závěru, že tam, kde žijí lidé, a v okolí škol a sportovišť zejména, je zeleň doslova životní nutností. Rozhodně ty stromy nesázeli z nějakého rozmaru. A to bylo prosím v časech, kdy třeba motorová doprava a poškozování ovzduší z ní byly ve srovnání s dneškem zanedbatelné! Pravda, mluví se o náhradní výsadbě za pokácené stromy. Ale musíme si uvědomit, že to je jako zabavit někomu opravdové auto a dát mu za něj dětskou hračku. Aby se nahradila funkce jednoho jediného dospělého stromu, musely by být místo něj vysázeny stovky jiných. A navíc na místě těch vykácených.