Přidat odpověď

u nás vždycky dají o trochu víc, počítám s tím předem. ale měli jsme v rodině jednu pedantku, u které si vynucování přesnosti dovedu představit, vážila i vajíčka dokonce na váze, než je dala do těsta.

ale pak znám jedno řeznictví, kde jsou takoví urputní chlapi a tam je to teda jízda, psychickej nátlak na kupující. "pani, podivejte, takovej pěkněj kousek panenky, přece nám ho tu nenecháte! a co budete vařit pozítří? máme tu fantastické plecko a k tomu dáme slevu na kuřecí. blíží se svátky, nechcete koupit ještě to a to a to? a co zavářka, dneska máme čerstvou? uzené ocásky na třešňovém dřevě, čuchněte si, už jste někdy ochutnala?

... no a tetka pak odchází ověšená taškami, protože prostě neumí říkat ne, a u dveří lamentuje, co s tou hromadou masa bude dělat, že toho tolik původně nechtěla. já už se ozbrojuju předem, že pokud mi nedají menší kus nebo nerozkrojí, nechci nic. párkrát jsem měla chuť jim od plic říct, že na to jejich přerostlé hormonama vyhnané kuřecí fakt nejíme a že nejsem žádná knedlíkářka co by furt vyvářela, ale vždycky radši zatnu zuby.