Přidat odpověď

No, odpovědi přímo na otázky jsem tedy nedostala. Někde visí ve vzduchu, něco jsi napsala kolem a kolem, ale stejně jsem se nedozvěděla, co jsem chtěla. Ale je to pochopitelné, protože z toho, co jsi zde napsala, jsem právě poznala, že je nemáš. A proto jsem se ptala. Jsem přesvědčená o tom, že víra, která nedává odpovědi na otázky, nemá pevné základy. Ale třeba mi odpovíš později, až budeš přemýšlet. Nebo najde odvahu Katy sem odpovědi napsat.

1. Jaký je smysl života? Proč je člověk stvořen? Proč je lidí stvořeno tak obrovské množství (od počátku světa je to předpokládám, docela dost miliard)? Jaký je cíl pro člověka, kterého se má snažit v životě dosáhnout?

Bůh je Láska. O svoji Lásku, kterou stále žije a je jí přeplněn, se chtěl s námi podělit. Proto nás stvořil. Ne proto, abychom plnili jeho příkazy (i když to pochopitelně z toho vyplývá), ale proto, že chtěl sdílet svou lásku s námi. A my abychom ji sdíleli s Ním. To je smyslem našeho života zde. Dal nám svobodnou vůli, protože chtěl, abychom sami mohli o sobě rozhodnout, jestli na Jeho Lásku odpovíme ANO a budeme milovat i my Jeho. Nenutí nás. A trpí, když Jeho Lásku odmítáme. On nás miluje tolik, že sám dal život, aby nás kvůli naší blbosti a hříchu vysvobodil ze smrti, která nám přináleží a kterou jsme si neposlušností zasloužili. Jediným cílem stvořeného člověka zde na zemi má být Bůh - Láska. Když někoho milujeme, přirozeně mu děláme radost a neubližujeme. Milujeme li Boha - Lásku, nebudeme tedy hřešit. Ne proto, že nám to někdo nařídil, ale proto, že Ho milujeme. Rozhodneme-li se jednat proti Bohu, sami sebe odsoudíme tím, že se vzdálíme či úplně odvrátíme od Jeho Lásky. To je největší utrpení pro člověka.


2. Pokud člověk zemře a spí, nic o sobě neví, je bez vědomí, jak zde píšete a pokud jeho duše neexistuje - na co tělo ve spánku tedy čeká?

Na tohle ti odpovědět já nemůžu, protože nezastávám názor, že člověk po smrti spí - neexistuje. Smrt je pro mě jako porod. Přecházíme do jiného světa, ale dál žijeme. Člověk byl stvořen k obrazu Božímu. Věřím, že Bůh Otec nemá hmotné tělo, to na sebe vzal v Ježíši Kristu. Tedy abychom byli k Jeho obrazu, stvořil nás s tělem i duší. Smrtí tady na zemi odkládáme tělo, to časem zetlí. Ale naše podstata shnít nemůže. Nepodléhá hmotě, nelze ji tedy hmotně zničit.


3. Žil-li člověk na zemi příkladným životem, řídil se Ježíšovým učením, je předpoklad, že s ním byl Bůh spokojen - co se s takovým věrným po smrti stane?

Pro člověka, který zde na zemi miloval Boha celým svým srdcem, je odměnou, že jejich vzájemné Lásce už nebude hmota stát v cestě. Že ho už nebudou svazovat lidské oči, lidské uši, ...... prostě lidské tělo, přes které nevidí a plně nevnímá duchovní svět. Tedy člověk, který žil v Lásce, do Lásky přechází, Láska dostává naplnění.

4. Nežil-li člověk dobře, zpronevěřil-li se poslání a úkolu, který mu zde na zemi byl svěřen - co se s ním stane po smrti?

Takový člověk, který na zemi odmítal Lásku na to moc dobře není. Ale záleží, proč ji odmítal. Buď mu něco závažného stálo v cestě nebo se rozhodl dobrovolně. Při smrti se s Láskou setká a když ji přijme, bude zachráněn. Jen se musí ještě očistit ze svých vin co spáchal. Taky ji ale může odmítnout i když pochopí, Kdo Láska je. To je tragédie. Takový člověk sám sebe odsoudí a Bůh mu už nikdy do cesty nevstoupí. Navždy zůstane od Lásky odloučen. To je peklo. Utrpení. Oheň, co pálí a nikdy nespálí.