Přidat odpověď

Lassie,
v zásadě souhlasím. Ale myslím, že je to provázaný s daleko víc věcma. Mladej člověk je v podstatě společností i blízkými dneska i tlačen do toho, aby byl dlouho telátkem. Takové to "ještě si užij mládí, nevaž se" se říká i pětadvacátníkům, třicátníkům. Mít vážný vztah, nedejbože dítě, před třicítkou, je dneska už v podstatě divný, rodiče před tím své "děti" zrazujou "ještě si užij života, než se uvážeš a bude utrum" (proboha, svatbou a dítětem a samostatností život nekončí!). Pak nastává (zejména u žen) po třicítce naopak druhý extrém, "honem najít oplodnitele, protože hodiny tikají". Všechno se to shrne pod okřídlené rčení, že "teprve třicátník je dost zralej a dospělej na to, aby měl kvalitní vztah a děti", což je samozřejmě kravina. Schopnej na to je člověk i ve dvaceti, třiadvaceti, pětadvaceti, to je fuk. Pokud ale rodiče svého potomka od zodpovědnosti (jakéhokoli typu - ať už ekonomické, nebo vztahové či rodinné) systematicky a aktivně odrazují, vyjadřují se o ekonomické samostatnosti jako o "konci spokojeného života", tak pak dochází k tomu, že to dítě se jí taky aktivně vyhýbá.