Moje babička z otcovy strany bydlela s rodiči v jednom bytě celý život: brzy ovdověla a už se nikdy nevdala. Osiřela v necelých 50 letech - a není to přehnaný výraz: do smrti chodila každý den na matčin hrob.
Hned na to se k ní nastěhovala její dcera, i když jí to stálo manželství, a žily spolu.
Pochopitelně i s vnučkou, která se nikdy ani nevdala, protože by maminka a babička těžce nesly, kdyby zůstaly samy.
(Náš táta z toho utekl ve 14.
)