Termíny si určují oni, chtějí pryč - tedy aspoň to říkají. Zpočátku jsem to brala vážněji, dílčí kroky už proběhly dávno - ale ten finální hup ne a ne. Momentálně u nejstaršího čekáme na smlouvu na dobu neurčitou, kterou dostane v květnu a u prostředního na povýšení, které bude po prázdninách: mami neboj, do Vánoc jsme pryč!
Jako bratři spolu nikam nepůjdou, jsou moc rozdílní, nesnesli by se, každý má o životě jinou představu.