Přidat odpověď

Já bych jako základní viděla to, jak moc zdravíte vy jako rodiče. ...doufám, že to není Váš příklad, ale všeobecně lidi na to moc nedbají, hlavně ve městě. My jsme žili s dětma na vesnici a tam se prostě zdraví všichni a pro děti to byl kulturní šok nastěhovat se do činžáku, kde nikdo nikoho nezdraví. Teda, naše děti je to naučily, tak že ted´ už se v domě také zdravíme.

Ale oba kluci měli období, kdy se zkrátka styděli a vím, že i třeba švagrové dcera ač zdravila od prvních sluvek neb naše babička je povoláním pošt´ačka a je na zdravení hodně háklivá, takové období také zkrátka měla. A jak už tu někdo psal, my zdravíme všechny a všude a hlavně nahlas, ale když nás nepozdraví malé dítko neřeším to.