Přidat odpověď

Nevím, ale v dnešní době je skoro sci-fi, aby se oba realizovali full-time v práci, současně bylo všechno kolem rodiny zařízené a děti měly nějaký pocit zázemí.

To je prostě lhaní si do kapsy, že jde všechno zvládnout.

Taky nechápu, proč se do Svynky někdo obouvá, emancipace není v tom, za každou cenu běhat do fachy, abych měla pocit, že jsem manželovi rovnoprávná. Někdy je chytřejší emancipace mít svou specializaci /domácnost a děti/ - po nějakou omezenou dobu, než se s jazykem na vestě snažit stihnout všechno. To dobře ví každá máma malých dětí po mateřské, jaký je to hokej tak do deseti let dítěte po nastoupení do práce. Dítě se musí vodit, hlídat, řešit paragrafy, samé nervy. Domácnost a zařizování se dohání jak to jde, neustále se před sebou hrnou resty, neustálá únava.

Hlavně neříkejte, že se má zapojit manžel. I tam, kde se manžel zapojuje, to takhle vypadá.

Bohužel tady nejsou podmínky, aby ženy dlouhodobě nechodily do práce a už vůbec nejsou podmínky na návrat do pracovního procesu po x-letech. Ale v některých zemích to jde bez problémů, že se do procesu zapojí po x-letech i čtyřicátnice. Jen tady musíme být flexibilní celý život jako jo-jo.

Když si muž ženy váží, nedává jí najevo, že je nicka, když se stará o děti a domácnost, pak i to je emancipace.

Podle mě není emancipace, když žena nastoupí do práce, muž se sice zapojí, ale v praxi takové zapojování nevypadá většinou nijak slavně, protože hodně manželů dělá do večera. Takže třeba odvede děti do školky, pak vyzvedává žena a s manželem se všichni vidí večer.

Pravda, o víkendech se manžel třeba "zapojí" tím, že pomůže s týdenním úklidem.

No ale hlavně, že máme pocit, jak jsme emancipované a ty v domácnosti jsou "slípky".