Přidat odpověď

Fidorko,

chápu, co chceš říct, a jistě to tak v některých případech je, ale, ALE:

co je to vlastně ta seberealizace? a je to vždycky tak, že žena se seberealizuje (rozuměj fláká se v nějakém šolichu a zanedbává děti) zatímco muž vydělává a živí rodinu a tudíž je zcela legitimní, když je v práci od rána do večera?

A insinuovat, že pokud nechce mít žena mezeru v praxi, jedná se o její "seberealizaci" mně přijde v tomto kontextu vyloženě sprosté. Pokud to bereme tak, že práce = především seberealizace (a pak až teprv výdělek), tak se přece především ten muž seberealizuje celý den. Pokud to bereme tak, že u práce je prvotní ten výdělek, tak ta žena tím, že nechce mít až zas tak dlouhou pauzu, investuje především do toho, aby byla v budoucnu schopna živit rodinu i ona a aby to všechno neleželo na partnerovi.

Máš pravdu v tom, že oba partneři se musí dohodnout na nějakém modu vivendi, aby to nebylo tak, že jeden (a je úplně jedno který) maká bez přestávky a ten druhý odpočívá víc, ale jinak mi Tvůj pohled přijde strašně sexistický.

A k tomu komerčnímu hlídání - jistě je to řešení, ale pokud jeden z rodičů (jedno který) pracuje od nevidím do nevidím, tak pořád zůstává potřeba těch dětí s ním fyzicky přijít aspoň někdy do kontaktu. No a když to jde na úkor jeho volného času, tak má prostě smůlu buď on, nebo ty děti.

Model "jeden rodič je s dětmi pořád a druhého skoro neznají" mi přijde velice nešťastný, i kdyby ten nepřítomný vydělal milióny, tak to zásadní - svůj čas - těm dětem prostě nedá, a je úplně jedno, čím se to omlouvá nebo na co se přitom vymlouvá. Jasně, že to někdy prostě jinak nejde, ale pokud chce někdo trávit celý den v práci, tak by si měl rozmyslet, zda vůbec mít děti (a to platí i pro muže)!