Přidat odpověď

souhlasím s aky.
samozřejmě je třeba, aby se jak odstřihla citově, aby pochopila, že její muž se k nim nevrátí. a navíc si myslím, že jak chápeš, že on za to nestojí (rozumem, ne citem)
ale na druhou stranu - proč mu to ještě usnadňovat tím, že sama budu žádat o rozvod a vše zařizovat? jen ať si to panáček udělá sám. plačící děti bych mu dávala aspoň na mobil k uchu, aby je slyšel, pacholek jeden a také bych je (pokud o to budou stát) k tatínkovi často posílala. nevidím žádný důvod, proč chlapa (byť takovéhoto kreténa) servírovala jiné ženě na zlatém podnose.
takže já byh (pokud bych to zvládla) se zařídila, jako bych rozvedená byla, ale ty formální věci bych nechala na něm - on ať podá žádost,.....
měla jsem kamarádku, která své matce v pubertě vyčítala, že podala žádost o rozvod, ačkoliv od nich odešel otec. sice se jí pak mnohokrát omluvila, ale ty hádky pro nic za nic za to nestály