Přidat odpověď

jé, ten náš taky gumovatí čím víc píšeš, tím víc v tom poznávám toho svého, až na ty útěky, to se neodváží, páč ví, že bych ho klidně přivázala k bráchovi. pomáhá fakt důrazně opakovat, že tohle je nepřípustné, příp předem varovat - příklad - než vyjdeme z domu, varuju, co bude, když ..., a předvídat situace. domluvit předem trest v případě porušení pravidel, a ta pravidla často opakuju. na tom trestu pak trvat. mít záložní plán - zgumovatí, dám si ho na záda (prostě aby neohrozil fungování v moment.situaci), uteče - mám s sebou vodítko pro pejska a připnu ho tím, protože utíkají pejsci ... a trvat na hranicích, tvrdě a důsledně. neviděla bych v tom poruchu či syndrom, neomlouvala bych to nevyzrálým nervovým systémem, mám doma to samé a je to povahou. tyhle děti myslím bývají dost chytré, ten náš neustále něco vymýšlí, je napřed před námi v tom, co vymyslí za bejkárnu, co provede s tátovým kolem nebo jak prozkoumá tátovo nové světlo na kolo, až ho nikdo neuvidí. jo, někdy pomáhá delegovat pravomoci, pověřovat, aby se cítil důležitý - pohlídej prosím minutku batole, drž ji za ruku, máš ji během cesty na starosti, dojdi ..., dones ... hrozně rádi pomáhají. ale jak se zabejčí, nic a nikdo s nimi nehne. jedna příhoda - šli jsme s dětmi na jeden casting, jen si je fotili, děti jsme předem připravili - dorazíme tam, tenhle vykuk přijde, postaví se, otočí se zády k foťáku a prohlásí "nefotím se".