Přidat odpověď

Afrodíté, co na to říct? Vykecání je sice dobře si obstarat ponejvíc s kamarádkou, ale pokud muž je opravdu závislý na televizi a je prostě pasívní, tak ti to bude zřejmě vadit časem ještě víc. Teda pokud nekomunikuje skoro vůbec. On je rozdíl, když si někdo dvě hodiny pospí nebo koukne na televizi, ale pak se třeba hodinu, dvě aktivně zúčastní konverzace a rodinného života. Jestli to ale vypadá tak, že tři hodiny relaxuje, spí, dívá se na televiz, pak během deseti minut si řeknete provozní záležitosti a pak už maximálně říká hm...tak tě plně chápu. Asi chápu, že máš i pocit, že je permanentně duševně nepřítomný a že spolu prostě nic nesdílíte. Nechci tě strašit, ale až budou děti v pubertě, bude to ještě horší, protože volného času přibyde a puberťáci už nebudou taky chtít moc komunikovat a obstarají se sami.
Pak si buďto pojedeš na své triko, budeš mít spoustu vlastních koníčků, nebo ti to začne strašně vadit. Ale jeho k žádnému většímu sdílení nepřinutíš, prostě takový je. Je pasívní, nemá žádný koníček a asi ani velkou potřebu komunikace.
Může být jako člověk dobrý, může být dobrý otec /i když je otázka, jak moc se dětem aktivně věnuje, když pořád spí před TV/, může být na něj spolehnutí, ale není to partnerství v pravém slova smyslu. Ale taky věřím tomu, že on tohle tvé hledisko vůbec nepochopí a vůbec to tak nevnímá, že partnersky nežije.
Je spousta takových, co tenhle stav vnímají, že mají klídek a rodinnou pohodu a přitom jejich manželky jsou už dlouhou dobu frustrované až na půdu a řešit se to nedá a pak to třeba najednou po létech bouchne, protože už to manželka nechce snášet.