Přidat odpověď

Tak to jsem pak taky a muž taky a aspoň některé naše děti . OMG tohle zbožňuju...každého introverta pěkně ocejchujeme a máme hotovo... No nic, musela jsem - jedna z mých "alergií"... Mně zase připadají pošahaní extroverti, co nevydrží sami a potřebují se kamarádíčkovat , ale respektuji, že každý jsme nějaký.
Jinak zakladatelko přijde mi to jako normální dítě. Jestli je chytrý, zkus vysvětlovat. Naši kluci na to hodně slyší. Mít jen pár pravidel, ale přes ta aby nejel vlak. Co já vím - třeba nesmí se běhat do silnice...pak i kdyby říkal maminko nechci tě, řeknu "já tě chápu, ale já nechci, aby tě přejelo auto, je to nebezpečné a budeš bohužel muset poslechnout". A opakovat opakovat dokolečka... Jedno dvojče chodí pořád několik kroků napřed a já ho někdy krotím tak co 30s...ale do silnice nejde, na pokyn poslechne. Vyhrožuju kšírama , ale nemyslím, že by byly potřeba. Prostě nastolit důležitá pravidla, na těch trvat i přes vzteklý záchvat. A pak podmiňovat - u nás typicky "jestli chcete jít k PC, musíte nejdřív uklidit binec v pokojíčku" - tam oni pravidelně zarovnají celou podlahu nějakými stavbami... A opět - není úklid - není PC. Až bude, tak bude. Je vztek? No ale vztek hračky neuklidí, tíém si broučku nepomůžeš - a pokrčení rameny. Je třeba být K SOBĚ nemilosrdný a neustupovat, jakkoli ten řev člověka ničí. Někdy se nesnáším za to, že na něčem "musím" trvat, ale když nebudu, vrátí se mi to v "rozmazlených fakánkách"...a to bych neudýchala. Takže ve jménu lepších zítřků se snažím být důsledná a klidná (neřešit vztekání dětí mým vztekáním).