Přidat odpověď

Krevetko klíííd. Co přesně ti učitelka řekla? Že je syn na propadnutí? Že se z hodného hocha který tiše sedí a všechno ví stal grázl nejgrázlovatější který ubližuje ostatním ve škol a vede bandu mladých gaunerů jejichž jedinou zábavou je ničení? To snad ne.
Děti se mění, s rostoucím věkem mají jiné potřeby. Malé mimčo nosíš na rukou, batole hojdáš na kolenou, pak jak jdou do školy tak se ještě občas pomazlit přijdou ale postupně to dítko samo omezuje tělesný kontakt s rodičem na občasné poplácání po rameni a vystačí si se slovní pochvalou. Stejné je to s vedením od rodičů - nejdřív jim "žerou" všechno a postupně se osamostatňují, jak v jednání tak v myšlení. Tvůj syn přichází na spoustu věcí sám, a jedna z nich může být, že se mu přestalo líbit dělat všem tahouna a lídra, makat na 110% a tak vůbec, když zjišťuje že k ničemu konkrétnímu pozitivnímu to momentálně nevede - třeba je k získání autority mezi spolužáky potřeba něco malinko jiného (ne hned rozmlátit první autobusovou zastávku, stačí nebýt vždy za toho nejvíc nejchytřejšího). Mimochodem zkusila sis to někdy ty? Být každému dávána za vzor a "muset" být vždy nejlepší? Myslíš že je ten pocit pro dítě je nutně neustále fajn?

Nechte ho trošku dýchat, nestanovujte limity maxima aby byl za "hodného", ale minimum které musí dodržet abyste fungovali (on ve škole, vy všichni jako rodina).