Syn byl také něco podobného - na hřiště šel, jen když tam nebyly děti, nesnášel takové to dětské žvatlání, nesnášel hluk, byl velice opatrný, ve školce si hrál výhradně s předškoláky a nejraději s paní učitelkou. V první třídě se troubík skoro nechal šikanovat holkama (to jsme vyřešili). Začalo se to lámat ve třetí třídě, po nástupu na 8letý gymnázium se srovnal úplně. Dneska mu je 15 a je trochu divný, rozhodně nejde s davem, ale má spoustu kamarádů, přítelkyni, spoustu kamarádek, mraky aktivit (mimošklní projekty, karate, muziku...) Je to můj milej pubertální intoš, měří metršedesát, ale jeho osobnost má nejmíň 2 metry
Podle jeho slov je "divnej a je na to hrdej".
Dítě není nikdy přesně podle představ rodičů a ani rodiče nejsou podle představ dětí