Přidat odpověď

To je trochu omyl. České makroekonomické ukazatele jsou na tom podstatně lépe než řecké, ale hospodaří se tu stejně. Stačí se podívat, do jakých čísel se dostala Praha za Béma. A hlavní město nebude jen nějakou výjimkou z pravidla, tím spíš, že tam vládly obě nejsilnější strany, které se mezitím stačily i vystřídat ve vládě, rukou svornou, nerozbornou. Liberec, přezdívaný Synerov, i s jeho slavným šampionátem, by si s Řeckem mohl podat ruku. Protože co jiného je přihodit pod rukou kde komu milióny a pak se obrátit s napřaženou rukou ke státní kase: "Dej!", než jiný způsob připisování nul? Snaha získat zadarmo do místního oběhu víc peněz, než kolik se reálně vyprodukuje hodnot? Rathův systém dojení krajských nemocnic atd., spolu se současným dotováním kde čeho a denním přestřiháváním pásek - Řecko jak vyšité: rozhazování peněz spřáteleným firmám, osobní obohacování a uplácení voličů. Za třicet let by taky už dávno nebylo z čeho brát, kraj by byl taky vesele zadlužený nejmíň na 150%. Kraj si nemůže vydávat vlastní emise, ty vydává Česká centrální banka. Ale rozdíl oproti euru a Evropské centrální bance je jenom v úrovni, způsob hospodaření je tentýž, který přivedl do problémů Řecko. Jakou tedy máme záruku, že se čeští politici nebudou vůči zbytku eurozóny chovat stejně, jako zmíněná velká česká města a kraje ke zbytku území, kde obíhá koruna? Že nepodlehnou pokušení, že za ně jejich dluhu někdo dorovná?

Jižní státy, zejména Řecko a Portugalsko, ale i Španělsko a zčásti Itálie, ale stejně tak i Chorvatsko, mají opravdu vůči Česku jeden hospodářský handicap. Není náhodou, že jde o státy, v nichž hraje významnou roli turistika. Ve srovnání s Řeckem a Portugalskem, které jsou v tomto směru nejhoršími případy, Česko mnohem víc produkuje a vyváží, a to zejména průmyslové výrobky, tj. výrobky s vysokou přidanou hodnotou, díky čemuž má stabilně převážně pozitivní obchodní bilanci. Naopak Řecko produkuje poměrně málo a málo i vyváží, zato hodně dováží (což znamená neustálý odliv peněž), schodek dorovnává turistikou, která v tomto smyslu vlastně není nic než dovoz hotových peněz. Spoléhání na turistiku, která nepotřebuje velké investice, také vede k tomu, že Řecko není investičně příliš zajímavá země, na rozdíl od průmyslového Česka. Ovšem to vůbec neznamená, že by se Česko nemohlo dostat do potíží, lapidárně řečeno, musí toho jen rozfofrovat o něco víc.

Česká vývozní výhoda znamená na druhou stranu, že - dříve marka - nyní euro a koruna jsou spojené nádoby. Můžeme se snažit vyvážet co nejvíc mimo eurozónu, snaží se ostatně i Němci. Němci se snaží fest, třeba v Rusku a Číně, přesto i tam zásadní obchodní partneři zůstávají stále ti tradiční: Francie, Británie, Nizozemsko, Rakousko. Stejně tak nám nikdo neodpáře minimálně Německo a Slovensko. Z čehož pak také vyplývá, že případná představa, že se eurozóna třeba rozpadne a my budeme ti šťastní, protože jsme si nechali naši "silnou" korunu, není nic než pohádka na dobrou noc. Potíže eura znamenají potíže koruny. Ať si chceme nechat korunu nebo přijmout euro, měli bychom se sakra stále a stále starat o to, co s eurem bude - to platí pro politiky, samozřejmě, ne pro obyčejné lidi. Ale platí to opravdu fest, protože začít se starat za pět let je asi stejné, jako říct si: "No, manžel má sice milenku, ale zbytečné se starat. Kdoví, co bude za pět let."

Ad Polsko: to má oproti nám výhodu mnohem většího domácího trhu, a mimochodem, připisování nul je dávno minulostí, ostatně Polska se krize oproti nám dotkla neznatelně. A i když HDP není samospasitelným ukazatelem, tak v HDP na hlavu nás od počátku transformace Poláci vytrvale dotahují (stejně jako Slováci), aniž za to platí enormním zadlužováním, takže je to možná lepším hospodařením. Takže těžko se chlubit na jejich účet.