Přidat odpověď

To je všechno pravda, že smrkové monokultury (jakkoli na Šumavě patřil k původním dřevinám i smrk) nejsou nějakým původním lesem nebo pralesem. Nakonec opravdu původní lesní porosty většího rozsahu jsou v Evropě už jen tři (Białowieża, která přece jen nějakým systematickými zásahy prošla, Biogradska gora a Peručica) - ale chrání se jich podstatně víc.

Nicméně jedinečnost Šumavy nevyplývá až tak z nějaké "původnosti", ale také z rozsahu jiných než lesních ekosystémů (mokřady), pramenných oblastí atd., specifické konfigurace terénu, v neposlední řadě určitého symbolického náboje (Šumava je díky literatuře a dalšími umění i určitým symbolickým pojmem ve smyslu nálady - i tím se vymyká ve srovnání s jinými, je takovou "značkou"), ale dnes také opravdu hodně z nucené změny, kterou oblasti prodělala během existence hraničního pásma, trochu podobně jako třeba Podyjí.

Ale tady přece nejde o ochranu smrkových monokultur, jde o přístup státu k území, o němž bylo v minulosti rozhodnuto, že stojí za jeden z nejvyšších stupňů ochrany ze strany státu. Budiž, lze rozhodnout, že Šumava vzhledem k charakteru tamních porostů nestojí za ochranu na úrovni národního parku, ale to by neměly rozhodovat komerční zájmy. Ty zájmy lze vzít v úvahu (ať se jedná o vleky a lanovky, nebo těžbu dřeva), ale rozhodovat by se mělo nezávisle na nich, ať už bude rozhodnutí v jejich prospěch či neprospěch.

O co mi jde, že to, že na Šumavě rozhodují skryté komerční zájmy, kterým jde prostě o kvalitní dřevo, a stát jim jde na ruku.