Přidat odpověď

- "Dřív ... Dnes jsou tedy ty Bc., nevšiml jsem si, že by dokázaly něco navíc oproti těm klasickým sestrám ze zdrávky."

Víte, za Karla IV. ani nebožtík císař pán neměl televisor. V průběhu posledních několika desetiletí došlo k nebývalému vývoji ve vědě a v ohledu na diskutovanou věc zejména v aplikacích poznatků v praxi. Zdravotní péče, a v ní i péče ošetřovatelská, dospěly k rozdělení na řadu specialisací a subspecialisací a s nimi i rostoucí nároky na vědomosti a dovednosti těch, kteří péči poskytují.
přinášejí i potřebu širšího a hlubšího vzdělání. Plytký pohled na činnost sestry může zavdat vnímání její práce jako snadné, skutečnost je však jiná. Rozsah léčebných a diagnostických metod a nezměrné množství různých materiálů a přístrojů už síám o sobě velí k nezbytnosti vyššího stupně vzdělání než je maturita, o interpretacích a kontrolní roli sestry nemluvě.


- " Za standard bych považoval sš vzdělání, pochopitelně na úrovni maturity, která tu byla dříve. "

to ale stačí jen na základní ošetřovatelskou péči,


- "A hlavně, léčba je v rukou lékaře, není tu záměr to přepouštět sestrám."

To není tak jisté. Jednak ordinace je jedna věc, její vykonání věc druhá. Byť je to žel tak, že právní normy neumožňují sestře ordinovat léky, které doma podá dítku sama od sebe i zdravotnicky nevzdělaná matka, na druhé straně p.e. podání léků jistě vyžaduje znalost jsk léku a jeho dávkování, tak i nástrojů k jejich podání (např. dávkovačů, infusních pump) a konečně i možných vedlejších účonků.
A nejen to, při rozmanitosti prvků péče, vyžaduje vskutku nemalé znalosti, nejen na úrovni bakalářské, ale doplněné postzagraduálním vzděláním (např. ARIP)

- "Sestra má být k doktorovi k ruce, ne být jeho rovnocenným partnerem."

To je takový prvek modernismu falešné představy o rovnocennosti, proklamované dnes všemožně v různých vztazích. Jistěže sestra není lékaři rovnocenným partnerem, stejna tak pacient není rovnocenným partnerem a stejkně tak není jejím rovnocenným partnerem ani ředitel nebo ministr. Každý má znát své meze a dbát jich v malých i velkých věcech. Nejde o rovnocennost, jde o role, o kompetence v té ktteré posici, což neznamená, že jedny jsou podřadné a jiné nadřazené, kdežto že jsou to role odlišné. Je spíše otázkou jak je koordinovat, aby každá nebyla samostatná, kdežto aby pospolu našli správnou cestu a pospolu směřovaly k zvolenému a kýženému cíli, aby nebyly hrány jako samostatná představení.

Nicméně, to už jsme hodně vzdáleni zadanému thematu oslovení. Vzdor všemu napsanému, owslovení "sestro" a "doktore" je naprosto OK a netřeba nad tím nějak extra hloubat, zdravotníci to nemají za problém a ať už je kdo osloví jakkoli a slušně, nepociťují nějakou formální chybu jako problém k nějakému řešení.