Přidat odpověď

Katko co blbneš, za co se omlouváš, "mimi si řekne samo, kdy se chce narodit" - takhle by to mělo být, máš úplnou pravdu, já to taky tak cítím. Ono je pravda, že kdybych si stála za svým a tenkrát řekla, že indukci nechci, tak by se nejspíš nic nestalo, malý se mohl narodit o pár dní později a pár set gramů těžši přirozeně....Ale já jsem opravdu už měla se srdcem trošku problémy, vysoký tlak a ten tep - no a když mě doktor řekne, že by bylo lepší porod vyvolat, tak já prostě nemám odvahu jít proti jeho názoru, prostě víc veřím jeho úsudku než svému. Asi to není zrovna chválihodná vlastnost, ale takhle to mám, bojím se, když si představím, co by se mohlo stát....A tak to bude asi i tentokrát - pokud budu přenášet (a já budu ) a doktor shledá nějaký důvod pro indukci, nebudu se bránit, i když bych si opravdu přála zažít spontánní porod....Jediné, co mě uklidňuje je že si myslím, že zatím žádný důvod, proč bych nemohla pár dní přenášet není - cítím se fakt dobře, tlak mám úplně v pohodě a tep sice vyšší, ale v normálních těhotenských hodnotách. No a mimčo je navíc menší. Tak uvidíme. Pravda taky je, že se porodu vůbec nebojím, vlastně na něj nemyslím, momentálně mi víc dělá starosti, jak to tady beze mě zvládne Paťa, až budu v porodnici. Byla u nás na pár dní mamka, aby si trochu zvykl, že tady je, protože příští neděli už přijede a bude u nás, dokud bude třeba, ale moc to nefungovalo. Musím přiznat, že mám prostě mamánka. Babičku sice miluje, ale pořád musím být nadohled. A běda, když jsem ráno odvezla manžela do práce a nechala ho tady 10 minut s babičkou samotného - neplakal, to ne, ale trvalo celý den, než začal být sám sebou a přestal se bát, že zase někam odjedu.