Přidat odpověď

Myslím, že kolem patnácti šestnácti jsem taky přestala s rodiči chodit... zlomilo se to pak zase po plnoletosti, odstěhovala jsem se z domova a tak nějak došlo k přetržení té pupeční šňůry a k tomu, že jsme se začali navzájem víc respektovat jako partneři - a pak už jsem s našima třeba jezdila i na dovolený a víkendy (když podnikali něco zajímavýho).

A jinak si myslím, že dcera má pravdu, rodiče jsou rodiče a kamarádi jsou kamarádi. Ten vztah je jinej, nedokážu si představit, že bych s rodiči třeba probírala nějak do detailů třeba svůj sexuální život... na druhou stranu vím, že když budu mít nějaký životní průser, tak rodiče jsou první, za kým půjdu...