Wis, přesně tyhle obavy jsem měla, když jsem jela rodit třetího, protože Matyáš tehdy hrozný maman. Když jsme se v noci pakovali do porodky, tak jsem tiše lezla z postele a oblíkala se, jen aby mě neviděl odcházet
Ale nakonec to bylo vše ok. Myslím, že my matky se kolikrát zbytečně bojíme víc než je třeba, nakonec to prtata zvládnou dobře. Možná nejhorší je ten první den, ale pak je to ok. Snad druhý den...nevím přesně, i oba kluci přišli svého brášku do porodnice navštívit a úúúplně v pohodě. Přišlo mě, že tehdy nastal trochu zlom, Matyáš vyspěl, když viděl to miminko, že mě potřebuje. Naštěstí měl na hraní staršího bráchu,tak to zvládnul dobře. Jinak se musí počítat s tím,že nastane trochu smutek, žárlení apod. Ale to už je zas jiný téma. Každopádně přeju,at to zmáknete na jedna!!! A co ty víš, třeba tentokrát bez indukce