Přidat odpověď

Effel, tak si užívej to, co je - když má kecavou po návratu ze školy, tak to využívej, řada dětí v tomhle věku nedělá ani to. Občas něco navrhni, ale pokud nemá náladu na to jít do restaurace, zkus něco jinýho. Já třeba letos už podruhý byla s dcerou (taky 15) na gospel workshopu, což nás obě baví, sice při tom není čas na povídání, ale je to něco, co spolu děláme a sbližuje nás to. Snaž se najít, co by bavilo ji.
Upřímně - já si myslím, že je naprosto ok nebýt s mámou kamarádka. Kamarádky má, ty máš být její máma. A máma dává taky hranice, pořád ještě vychovává... to kamarádky nedělají ;) Taky je v tomhle období potřeba dávat matce najevo, že "já jsem jiná, než ty". Jinak moje dcera v jedné slabší chvilce tuhle říkala: "Já si vždycky říkám, že "tohle já teda svým dětem dělat nebudu", ale pak, když se nad tím zamyslím, tak musím uznat, že to dělat budu taky..." To potěší :)
Já se snažím dceru pozitivně utvrzovat v tom, v čem je opravdu jiná, než já - že např. umí být větší diplomat a vycházet přirozeně s lidmi atd. Zároveň se často spolu zasmějeme nad tím, jak jsme v některých věcech stejné. Ale je potřeba, aby od tebe cítila "svolení" být jiná.