Přidat odpověď

Ne, to není legrace, to tak skutečně je.
Odpovědi jsou předem jasné a dohledatené (já už to z hlavy nevím, ale myslím, že ani není třeba chodit na kurs, google poslouží taky) a ty je třeba říct s patřičnou kadencí a výrazenm tváře.
Já jsem kdysi zvítězla v přijímacím řízení, kde poslední a pro moje konkurenty nepřekonatelný krok byl pohovor s distanční šéfkou, Američankou, tj. v AJ.
Stejně jako všichni ostatní jsem jí nerozuměla v podstatě ani slovo - a po dobu mého zaměstnání se to nezměnilo -, nevím jestli to nepoznala nebo poznala a nebylo to na závadu. Šlo o to přesvědčivě předstírat, že mi její řeč připadá brilantní, trefná, objevná a poznat chvíli, kdy mám přitakat. Párkrát se mě zřejmě na něco konkrétního ptala, to jsem naslepo použila některou z asi osmi frází, které jsem si před tím našla na internetu. Tak jsem to potom dělala i v práci, když jsem odcházela, přišla se se mnou sobně rozloučit, že prý je to škoda?!
Ale bacha: to, o co jde, je vzhled a výraz v xichtě. S tím si je třeba dát práci a nic nepodcenit. Já jsem neudělala ani jeden pohovor,dokavad jsem měla krátké nenalakované nehty na rukou,nedošlo mi to samo, musela mě na to jedna laskavá personalistka upozornit, pak už to šlo hladce.
Osobně, kdybych uměla účtovat, dělám na sebe, ani by mě nenapadlo lézt věčně nějakým ... do zádě.
Můj táta je účetní, jde do důchodu a nemá pomalu komu předat praxi.