Přidat odpověď

"Říkala jsem si, že vydržím všechno, jen aby děti měly úplnou rodinu."

Já jsem ráda za to, že jsem vyrůstala v rozvedené rodině s feministickou matkou, opakovaně se snažím pochopit, jak se někdo může dostat do takové situace a nechat si to líbit, mám tu hranici posunutou úplně jinam a vůbec nemám v hlavě nastaveno, že bych měla něco "snášet" ve jmému rodiny. Nemohla bych pracovat s týranými ženami, podezřívám je, že za to může jejich masochistické libido, které je ovládá a velí jim hledat alfasamce a macha na kterém jsou závislí, ale zároven si vážím těch, které se z toho dokázaly dostat. Blbý je, že necítím lítost na těmi co se nechali utýrat k smrti v naší relativně svobodné emancipované společnosti. Je mi líto týraných žen z kultur, kde nemají šanci s tím cokoliv dělat.