Přidat odpověď

Po rozchodu s otcem syna (odešel k jiné a o syna zájem nejeví) jsem si hned našla "lepšího" partnera, se kterým to ale bylo takové "nijaké". Žili jsme spolu tři roky, fakticky jsme ale jen tak žili vedle sebe, každý jsme měli svoje představy o životě, svoje zájmy, svoji práci, ne, že bychom se neshodli, ale když jsme chtěli dělat něco společně, tak nás to prostě nebavilo...nakonec jsme se rozešli, po vzájemné dohodě.
Nechtěla jsem se hned vrhat do dalšího vztahu, byla jsem otrávená, možná spíš jenom taková bez života, tak jsem se rozhodla, že si nejdřív konečně zařídím život podle sebe, a pak se uvidí.
Začala jsem podnikat, scházet se s přáteli, našla jsem si nový koníček (golf), všechno bylo fajn...po několika měsících mi ale začal chlap chybět. Nejsem typ na "známosti na jednu noc" ani se nechci s někým jen tak "vídat", ale nedovedu si najednou představit, že bych ještě někdy pustila do svého života někoho "cizího".
Potřebovala bych se naučit "mít chlapy ráda" - ale nevím, jak na to. Nic proti nim nemám, jen mi připadají takoví, jak to napsat, dost k ničemu, málo zajímaví, nespolehliví... Jak tenhle postoj v sobě změnit? Bude mi 40 a ještě si nepřipadám, že bych měla rezignovat na partnerský vztah.