Přidat odpověď

Kliiiiid.

S jídlem chápu že tě to štve, mě taky točilo když děti odmítaly "mnou připravenou pestrou a hodnotnou stravu", páč jsem si to brala osobně. Když jsem to přestala vnímat jako že nemají "ráda mě" (páč neocení co pro ně kuchtím), ale že prostě nemusí mít chuť/hlad/přešlo spurtové období, tak to šlo mnohem líp snášet. Jo a ještě se mi několikrát stalo, že takovýhle výron emocí (kvůli tomu že dítě odmítlo jíst nebo zcela neočekávaně udělalo scénu u věci u které obvykle bývalo v pohodě) těsně předcházel nějaké zdravotní komplikaci (večerní blitíčko, teploty, neštovice apod.). To jsem si pak vyčítala tuplem, že jsem se nechala vytočit a přitom mláděti už něco bylo, jen mi to nedokázalo sdělit.

A jak tu někdo radil - přejít na to nejjednodušší. Vyprdnout se na speciál vyvařování a dělat jen samotnou rýži, samotnou bram.kaši, samotné těstoviny, samotné pečivo a K TOMU (zvlášť) nabízet event. maso nebo omáčku (dočasně, než se zase trochu rozjí). Pomáhalo nám jíst venku - třeba ty kukuřičné křupky, obyč. rohlík nebo oloupanou mrkev či kus jablka. Za pochodu či venku na lavičce jedly celkem ochotně, pokud doma u stolu byl krapet problém.

No a hlídat pití.

S nočníkem podobná věc - obvykle jsem vypěnila v okamžiku, který předcházel nějaké závažnější věci (dítko vystreslé, unavené, rozhozené a tak). Fakt si vsugeruj že o nic nejde. No tak mu to začíná jít, to je určitě super, ale neznamená to, že ve 2 letech mu to půjde odteď už úplně pokaždé, nárok má. Až zjistí, že z toho neděláte vědu vy (nedémonizujete plínu atd.), nebude mít potřebu šprajcovat se. A jestli mu dal muž na odpoledne plínu, tak jestli je jako ten můj, chtěl ulevit tobě, aby ses nenervovala. Takový Cimrmanovský krok stranou nemůže celkové strategii ublížit , neboj.

Jdete na to dobře, jen dneska emoce zvítězily, tak až se z toho vzpamatuješ, budeš fungovat jako dřív, jen trošku poučeněji .