Přidat odpověď

Chtěla bych napsat, že bych na interrupci nešla za žádných okolností, ale je pravdou, že nevím, jak bych se rozhodla, kdyby byla situace postavená takto - buď přežije matka, nebo dítě...a nebyla žádná (ani alternativní) možnost, jak by se dala zvednout šance na přežití obou...Nejsem si jistá, jestli bych kvůli nenarozenému dítěti byla schopná připravit své už narozené dítě o matku. Doufám, že všechny jiné okolnosti bych ustála...ale ono se to snadno píše takhle teoreticky, když člověka netíží reálné důsledky jeho rozhodnutí. Do situace neplánovaného těhotenství jsem se dostala jednou...a přirozenou cestou to nedopadlo dříve, než jsem vůbec začala řešit, jak to zvládnu.
Asi to každý vnímá jinak, pro mě je na interrupci opravdu nejhorší zmaření lidského života (je jedno, že ve fázi embrya, bez interrupce by z něj za pár týdnů bylo dítě se vším všudy) a fakt, že matka nechá usmrtit vlastní dítě, které je na ní plně závislé. Pro mě by to byla záležitost spojená s extrémními výčitkami svědomí i v případě, kdy bych se cítila oprávněná to udělat.
Kamarádce přeju hodně sil a moudrost při rozhodování, protože dobrá i špatná rozhodnutí si s sebou neseme po celý další život - kdyby to šlo, tak bych jí přála, aby se všechny okolnosti urovnaly tak, aby se rozhodovat nemusela.