Přidat odpověď

Značně demokratické prostředí, učitelé berou žáky jako partnery, něco jako podřízeného v práci, nebo mladšího kolegu, kterého zaučujete. Na jednom z výjezdů kantorka samozřejmě absolvovala se třídou opičí dráhu, plížení atd.

Očekává se vzájemně příznivý a proaktivní přístup. Lze přijít a vyslovit názor, pokud je to ve slušnosti (a být třeba stejně zdvořile a tvrdě, avšak zdůvodněně odmítnut). Dcera je na poměrně nedobré základce po této stránce a když třeba jen zaprotestovala, že si během nemoci volala několika spolužákům a nikdo jí o daném cvičení neřekl, tak jí učitel seřval, že ho to nezajímá, že je drzá atd. (Ale znám ZŠ, kde je demokratický přístup též v trendu.) Slovo drzý tam skoro neznají. Buď je neslušný, nezdvořilý, nevychovaný, nebo je v právu na vyslovení názoru. Lze se odvolat jako třída i k ředitelce, občas s tím i třídní opatrně poradila a byli i úspěšní. Ředitelka se o velkých akcích (termíny - majáles, ples, besídky, výjezdy, změny školního řádu, el. žákovská, hromadné problémy ...) radí TAKÉ s reprezentanty tříd.

Kluk, dyslektik, dysgrafik, ale s ohromnou schopností zapamatovat si slyšené a pokud to není moc dlouhé tak i přečtené tam rozkvetl. Školu miluje.

Naučil se "ukrádat čas", takže se učí v autobuse, o suplovaných hodinách, mezi dopoledkou a odpoledkou v klubu, atd., takže chodí do skauta, kde se připravuje na juniorský post vedoucího, pomáhá občas v církvi na dětských besídkách, chodí na historický šerm.