Přidat odpověď

Lízo,

jo, mně to pak došlo, jak jsi to napsala....

S těma dys- poruchama u dětí se slabším intelektem než průměrným, mám dojem, že to nebylo podané jako že je mít nemůžou, jako spíš, že se ta diagnostika tam prostě nedělá, protože ty děti mají s učením problémy tak jako tak a identifikace nějaké poruchy by mohla odvést pozornost od toho, v čem je primární problém, tedy že to dítě je slabé celkově a ten přístup by měl podle toho vypadat....

A že by na UHK nebyli odborníci, protože to takto podali, si nemyslím, koukám teď do nějakého článku (nakonec jsem toho projela víc a otevřela i knížky, co mám doma ) a oni se ani ti odborníci nemohou dohodnout, jak to tedy má být. Původně se to právě podle IQ dělilo a u dětí s nižším intelektem se dys- nediagnostikovaly z principu, protože definice SPU říkala, že o poruchu jde tehdy, když je odpovídající intelekt, způsob výuky a sociokulturní prostředí a přitom se to nebo ono nedaří naučit (definice dyslexie od Matějčka). Dneska je to spíš tak, že se diagnostikovat mají a asi se i u těchto dětí dají nějak reedukovat, jen celkový přístup musí být odlišný, podobně jako je rozdíl mezi výukou průměrných a nadprůměrných dětí bez poruch a výukou těch slabších bez poruch.

Když si vzpomenu na svůj první rok učení na ZŠ, byla jsem těsně po VŠ a bez ped. vzdělání....a kromě jiných jsem měla ve třídě kluka se sníženým intelektem, sociálním znevýhodněním a i diagnostikovanými dys- poruchami (dyslexie, dysgrafie, ve čtvrté třídě po propadnutí ve druhé i ve třetí třídě stále nezvládal číst a psát a to do té míry, že opravdu nepřečet slovo a nenapsal písmeno, které by jen zdánlivě připomínalo předlohu)...ale je právě otázka, do jaké míry byly jeho školní neúspěchy způsobené slabým intelektem, do jaké zanedbaností a jakou roli hrály nějaké dys-. Možná, že kdyby už v té druhé třídě byl jako výchozí bod ten snížený intelekt a sociální znevýhodnění a ne ty dys- poruchy, a kluk se dostal do zvláštní školy, mohl už v těch dvanácti číst i psát. Já ho měla jen v té čtvrté třídě a po ní nakonec v té zvláštní (tedy praktické) skončil, a když jsem se pak na té škole, kde jsem učila, po roce stavovala, tak prý byl v té praktické velmi spokojený (na té ZŠ mu zůstali sourozenci, takže škola byla s rodiči v kontaktu).