Přidat odpověď

Cim, těžko říct. Když mi umřel náhle taťka, tak jsem dceru nebrala ( 3,5 roku ) Ze sobeckých důvodů, nechtěla jsem se tam o ni starat. Byla jsem pár dnů po potratu ve druhém trimestru a trochu jsem se bála jak to zvládnu- a nechtěla jsem se "krotit" kvůli dceři.
Když mi zemřela maminka, tak dcera šla. Bylo jí šest. Bála jsem se toho trochu, protože s babičkou byla hrozně moc času, byla její číslo tři- jak říkávala- po mně a tatínkovi...Zvládla to dobře.
Teď jsme měli pohřeb neteře, ten byl bez dětí. Bylo to náhlé a těžké navíc tím, že byla jedinou dcerou švagrové. Báli jsme se reakcí dospělých a nechtěli jsme ji tam brát. Ona ani nechtěla.
Obecně si myslím, že na pohřeb blízkého nepřipraví děti nic. Na druhou stranu odtrhávat je od reality, že nikdy na něj nepůjdou mi přijde taky mimo.