Přidat názor k článku Neohrožený Mikeš

Spaní v jeslích se bát nemusíte. Děti se tam totiž chovají trochu jinak než doma. Musí se přizpůsobit a "stádečko" dělá své.

Moje mládě, syn 35 měsíců, do jeslí chodí už 1,5 roku. Doma je nadlidským výkonem ho zastrčit do postele, natož donutit usnout. Usíná obvykle tak kolem 11 večer a ještě k tomu v mé posteli. (Zavření do jiné místnosti, či na druhý konec domu) u nás v našem 1 + 1 nehrozí. Vyzkoušeli jsme snad naprosto všechno po dobrém i po zlém a nic.

Strašení za každou cenu neuznávám a mlátit ho, či násilým držet v postýlce nikam nevede a zároveň se mi příčí. Nechci z něho vychovat ustrašenou bytůstku, která se bude všeho bát.

V jeslích je to úplně jiné dítě. Dokonce ho tety chválí, je naprosto bezproblémový a dávají ho za příklad ostatním dětem. Naobědvá se, vyčůrá se umyje si ručičky a jde spát.

... Já mám pocit ještě většího rodičovského selhání. Zkrátka má nás skvěle omotané kolem svého maličkého prstíku.

O.