Přidat odpověď

Trochu jsem se nad tvým příspěvkem pousmála. Vybavila jsem si, jak jsem dceři tleskala za zádama, abych zjistila, jestli vůbec slyší
Byla ignorantka největší na světě, no dobře, říkala jsem si, ignorovat, ok, ale až TAK? Přemýšlela jsem, jestli není autista, nebo tak něco. Pravda je, že jsem jí byla úplně buřt, nemrkla ani okem, když nechtěla reagovat, tak prostě nereagovala
Po pár letech to má pokračování ve skákání do řeči, zcestnýma blekotama:
"Dneska musíme ještě na nákup, tak se rozhodni, co by-"
"Někteří orli mají bílou hlavu."

Aha.

Nicméně určitý posun to je