Přidat odpověď

Jsem 24tt a v poslední době mám pocit, že jsem nejspíš psychicky labilní. Místo toho, abych se radovala, že budeme mít zdravé miminko, tak se ze mě stává pomalu ale jistě megera prvního stupně. Manžel chudák už je ze mě nervozní, chodí kolem mě obloukem. Vadí mi úplně vše. Od pididrobečku na zemi až po hozenou mikinu na posteli. Musím ještě měsíc chodit do práce, po práci většinou ulehám mrtvá do postele a vstávám někdy kolem sedmé večer. Pak se probudí naše malé zvířátko a zlobí, včera jsem ho hrozně seřvala a dnes toho lituju, protože je to "jen zvířátko, které prostě občas zazlobí."
Někdy tu máme dost dusno a já si prostě neužívám těhotenství, i když bych chtěla.
Jak přestat řešit tady ty blbiny a soustředit se na důležité věci s příchodem miminka? Miminko jsme si hrozně dlouho přáli, najednou je tu a já si to prostě nedovedu užít je to i pro mě vysilující se neustále rozčilovat, ale v ten moment to prostě nejde zastavit.