Přidat názor k článku Vysněná holčička v pětatřiceti!

My to máme asi v rodině: babička (ročník 1901, tátova máma) měla první dítě ve 38, druhé dítě ve 42 letech. Moje máma (ročník 1940) nás měla v 28 a 31 letech. Já sama jsem děti rodila ve 33 a 35 letech a nemyslím si, že by počet našich dětí byl konečný...
Všechny děti se narodily naprosto zdravé.
Babička umřela, když jí bylo 81 let, máma ve svých 59 letech. Babička se dožila všech svých vnoučat (celkem 4), máma ani jednoho...
Je pravda, že máma byla hodně dlouho nemocná, dochovala jsem jí do smrti (doslova). Svého muže jsem potkala 3 týdny po její smrti. Když jsem se s její smrtí vyrovnala, zjistila jsem, že jsem si vždycky podvědomě vybírala "nedostupné" muže, kteří se nemohli/nechtěli vázat - snad kvůli tomu, abych nemusela řešit priority mezi potřebnými rodiči a potřebnými dětmi. Na jednu stranu lituji, že máma nepoznala ani jedno ze současných 4 vnoučat, na druhou stranu si říkám, že by se jí umíralo daleko hůř, kdyby je znala - a já bych měla asi navždycky pocit, že jsem jednu nebo druhou část rodiny ochudila o svoji pozornost a péči v době, kdy to nejvíc potřebovali.
Za mě to vyřešila příroda - nedovolila mi se vázat a rozmnožovat, dokud jsem nevyřešila jednu etapu, teď mi velí dělat s láskou ty děti.
Myslím, že ten pravý čas na to, mít rodinu, je ve chvíli, kdy je správný ten partner.