V tomhle případě mi to přijde trochu pozdě mudrovat. Stalo se, musejí se k tomu nějak postavit. Ona si musí přebrat, jestli bude spíš akceptovat "zkyslého" jeho a nebo mu spíš odpustí to, že kvůli němu nechá chtěné dítě utratit (pardon za ten slovník, snad mě omlouvá, že jsem v 8. měsíci...). Nicméně my to máme "jinak", to co čekáme je naše první neplánované, nicméně číslo 5 (ze 3 plánovaných těh. jsou předešlé 4 děti). Ovšem podotýkám, že uživit ho zvládneme, tzn. nejsme případ pro sociálku - jako to dle úvodního příspěvku zvládla zmíněná rodina. Důvod "nechce se mi do toho, i když jinak podmínky OK" mi přijde příliš neuctivý k životu - to je potřeba jaksi řešit předem.