Přidat odpověď

Mám to v něčem podobně, nejvíc mě dostanou naši, když na můj dotaz, proč u nich tráví tolik času u TV, řeknou "ale oni se chtěli dívat", případně "si to sami zapnuli". Huááá.

Podobně mi vyčítají, co všechno dětem dovolím, ale když na něčem trvám a dítě si to chce vymrčet (strašný slovo, ale přesně sedí) a já nepovolím, kdo myslíte, že je na děti "nepřiměřeně tvrdej"? Jednou jsem dokonce zaslechla cosi o domácím násilí u nás doma (ječela jsem, to jo, protože syn udělal nějakou echt hovadinu, ale kritika jaksi přišla od člověka, kterej poměrně rád odepínal řemen ).

No takže kdykoliv tam děti jsou, držím k nim předem přednášku (tak, aby to slyšeli babi a děda), že TV jeden, max. dva pořady denně, společně vybraný a schválený babičkou.. a když babička řekne ne, tak to znamená stejný ne, jako když to řeknu já. Vždycky se to na chvilku zlepší a pak zase posune.

Ale pravda je, že naši na tom teď nejsou zdravotně dobře a že hlídání už moc nepadá v úvahu.. což mi ty věci teď staví do trochu jinýho světla. Jako že bych asi unesla spoustu televize, kdyby byli zdravý.