Přidat odpověď

Pole,
my jsme sice ochotní, ale není to v našich reálných možnostech za ní těch našich 30 plus dalších 20 přes celou Prahu jezdit . A přestěhovat nábytek fakt nezvládneme ani s naší dodávkou (která mimochodem zrovna dosloužila), stejně bychom museli najímat stěhováky s větším autem, stejně jako jsme museli při stěhování nás, i když spoustu jsme toho odtahali sami.
A nejde jen o tu částku na přestěhování, ale i o to kolem, jak jsem psala, od vyhledání vhodného bydlení, prohlídky, reálné vyřízení věcí spojených se stěhováním...
My na to v současné době nemáme kapacity (hlavně časové, ale i finanční), a ona sama už to zase nezvládne ošéfovat, zorganizovat si to....plus tedy mít ty prachy navíc....
A vyčítat člověku, kterému je sedmdesát (možná víc, já vím jen její jméno, část Prahy, kde bydlí, a to, že tráví Vánoce s babičkou manžela, takže při té příležitosti mám možnost s ní mluvit), že už se ani moc nesnaží zkoušet šetřit, aby se třeba na dva roky mohl přestěhovat do levnějšího .
Já jsem jí tehdy, když jsme o tom mluvily, tu pomoc nabízela, ale ona i ta fixace na to místo už v tom hraje velkou roli....

Jako tohle by vyřešit šlo, ale já to uváděla jako příklad toho, že pro někoho může být když ne nemožné, tak ne zcela jednoduché i ten samotný přesun, že to prostě není jen o tom rozhodnutí "jít z baráku do garzonky", ale i o reálných možnostech v tu chvíli, kdy to rozhodnutí padne....a to mluvíme o paní, která by šla z nájmu do nájmu, takže tam není ještě ten faktor valstnictví něčeho....když má jít člověk z vlastního do cizího, je to většinou ještě těžší, konečné rozhodnutí se déle odkládá a pak najednou už opravdu těch několik desítek tísíc (i kdyby jen dvacet) najednou nemusí být .