Přidat odpověď

Pole,

však jo, já netvrdím, že zrovna pro ni je to neřešitelné a kdyby došlo na lámání chleba, jsou v jejím případě i jiné možnosti....
Ale jsou lidi, kteří, jak jsem psala, ve chvíli, kdy se konečně rozhodnou, protože situace je dlouhodobě neúnosná, tak už prostě nemají z čeho to stěhování zaplatit a na tom skejsnou...
Protože i když barák má nějakou hodnotu a i potenciál být prodán, tak potřebuješ mít nějaké prostředky na to přestěhování a dobu, než se prodá a přijdou ti peníze....a to je o těch rezervách, o kterých právě píšu já, psala o nich Jahala a píše o nich i arsiela, že v dnešní době je mnohem náročnější je vytvářet, i když vynakládáš mnohem více energie a síly a třeba i máš vyšší příjmy než před pěti či deseti lety....protože ty náklady prostě rostou víc a rychleji....
Ono jen málo lidí to nenechá zajít do krajnosti, tedy do situace, kdy už na to přestěhování a přechodnou dobu nemá, protože tady nikdy nebylo zvykem se moc stěhovat, naopak, každý se snažil držet si to, co už získal a spíš to rozšiřovat....ztrácení samo o sobě je hodně těžké, a když k tomu přidáš tu fixaci namísto a majetek, který má i jinou, než finanční hodnotu, zvyky, které se jen pomalu mění, tak to bývá oravdu až skutečná nouze, co člověka donutí myslet trochu jinak....a to už bývá právě pozdě, protože najednou ti chybí i to "nic" k tomu ten krok udělat....

Naše děti už to budou mít v tomhle o dost snažší, si myslím, přeci jen naše generace už je trochu pružnější...ale naši rodiče a prarodiče, ty už nepředěláš . A přitom právě oni asi mají největší problém s tím, jak utáhnout svá velká a nákladná bydlení....