Přidat odpověď

Ano, to píšu....rozdíl v nájmu vycházel, když jsme to tedy jednou řešily (no spíš se o tom trochu bavily, vídáme se tak 2x za tok na jedno odpoledne) asi na 2000 Kč . Psala jsem i, že kdyby to bylo víc a třeba v tom nebyl ten věk (přes sedmdesát, takže tu může být dvacet let, ale taky třeba jen dva roky ), tak je to zase jiné, plus to s tou fixací na lokalitu (dodnes cvičí v Sokole a toho se vzdát nechce a zase jít do jiného už v tomto věku také není samozřejmé)....
Takže ji teď nic vysloveně nenutí se stěhovat, ale kdyby se třeba zase zvedl nájem o další dva tisíce, tak už by ten tlak byl, a musela by to řešit přes tu půjčku a za cenu těch psychických záležitostí, už by šlo o existenci, ne o to ušetřit nějakou tisícovku...
A právě lidé k tomuto kroku prostě většinou sáhnou až ve chvíli, kdy je něco vysloveně tlačí, jde o existenci, a pak najednou na to stěhování opravdu nemají.....ono to pak většinou nějak dopadne, většinou se buď srovnají příjmy nebo se lidi opravdu odstěhují nebo taky skončí v azyláku....o to nejde....mně šlo od začátku o to, že je rozdíl vidět to stěhování jako východisko z určité situace a pak v té situaci skutečně být a mít spočítané plusy a mínusy....což u každého je zase jiné...
Jinak fakt nejsem zastáncem toho, aby se v podobných situacích nějak "pomáhalo" příspěvkama nebo dotacema nebo jinými zásahy státu, naopak, pořád si myslím, že trh obecně je příliš svázaný a v důsledku toho málo pružný a pak se není co divit, když se takové stěhování do menšího vůbec nevyplatí....