Přidat odpověď

Kdyby zaměstnavatele dokázali v těch případech, kde to jde, překonat svou typickou českou hamižnost, že nedám víc, než bezprostředně musím,

no, ale to je to kolečko: zaměstnavatel víc zaplatit nemůže, protože mu spotřebitel za výrobek víc nedá a spotřebitel víc nedá, protože on sám je třeba zaměstnanec zaměstnavatele, který mu taky víc nezaplatí, protože zas jeho spotřebitel mu víc nedá...

můj ex měl stavební firmu, na zakázky dával vždycky podrobný rozpočet. zákazníci obvykle nesmlouvali o ceně materiálu (viděli, že ceny jsou nižší, než za kolik by si ho mohli koupit v obchodě sami), ani nesmlouvali o ceně provozních nákladů firmy (je jim jasné, že nájem, papíry a benzín taky něco stojí), ale prakticky vždycky se snažili usmlouvat cenu za práci, protože jim připadalo, že zaměstnanci jsou zbytečně přeplácení, když tu práci by si zákazník v podstatě zvládnul udělat sám (protože to přece umí každej blbec, jen mít čas), nemluvě o tom, že on tolik (čistého) nahodinu ani nevydělá, tak proč za to platit obyčejnému dělníkovi ze stavby (ano, a že v té ceně za práci jsou rozpočítané i odvody státu na daních a pojistném za zaměstnance a peníze za dovolenou a nemocenskou pro zaměstnance, které je zaměstanvatel povinen platit, to už zákazník vidět nechtěl... tuhle část mzdy si má podnikatel třeba vytáhnout z klobouku)

takže ono když zákazník není ochotný zaplatit cenu za práci, těžko ji může dostat zaměstnanec, protože zaměstnavatel obyvkle tiskárnu na peníze nemá.